Ti posudkáři...

Za ty skoro tři roky, co se pokouším zjistit, co mi to vlastně je, jsem se setkala s dvojí sortou lékařů. Jedni, kteří byli příjemní, soucitní, profesionální, ale jen krčili rameny s tím, že z jejich odbornosti to není. Pak jsem potkala, naštěstí všeho všudy jen dva, lékaře, kteří mi říkali, jak se musím hecnout, abych se uzdravila, jak se nemám tolik pozorovat, navýšit zátěž a jít do práce. Na závěr mě poslali k psychiatrovi, protože je to "přece celé jenom v hlavě, to byste se divila". Tahle knížecí rada je úplně mimo, ale pokud jí vysloví odborník, tak jste nakloněni tomu věřit. Začnete pochybovat, jestli si to opravdu celé nevymýšlíte, jestli to opravdu není jenom ve vaší hlavě a víc chození a rozcvičování to nespraví...no, nespraví. Pak se přestanete bránit a u toho psychiatra nakonec skončíte, protože se zátěží chronické bolesti u něj skončí skoro každý. Je to logický vývoj, jen lékaři často zaměňují příčinu a následek. Já našla, na první...