Největší hrdina...

Tentokrát to nebude o mě, ale o těch, co mi stojí po boku, to jsou totiž moji "úplně nejvíc nejlepší" superhrdinové :-)

O těch, kteří mě podporují, i když tomu sami nemusí rozumět. Je fuk, kolik toho mají načteno nebo nakoukáno, moje zhoršení či zlepšení jsou nepředvídatelná, a často jim nerozumím ani já sama.
O těch, kteří mi dávají sílu, když zrovna žádnou nemám a to je častěji, než bych si přála. 

O manželovi Jirkovi a o ségře Petynce.

Jirka, který je mi nejblíž, nekecá, ale koná. Občas koná tolik, že se bojím, aby mi neonemocněl nebo nevyhořel. 

Jirka, který nás už tři roky živí a přesto bez mrknutí oka odkývá všechny vysoké výdaje na léky, doplňky či právníka. 

Jirka, který není kontaktní, a přesto mě v blbé dny obejme a přinese mi kytici květů, co natrhal cestou z práce v pražském příkopě :-)

Jirka, který nechápe moji potřebu družit se, a přesto odveze děti na chatu, abych mohla mít doma dámské narozeninové posezení. 

A pak je tu Petynka, moje nejlepší ségra ever...

Petynka, která mě vyslechne tam, kde už tím Jirku nechci zatěžovat.

Petynka, která mi pošle ve špatných dnech večeři a něco sladkého na nervy.

Petynka, která vždycky ví, co říct, i když já sama nevím, co cítím.

Petynka, která mě vždycky nakonec rozesměje a já hýkám smíchy přes slzy bolesti...

Díky, že vás mám, bez vás bych zvládala mnohem hůř, vaše láska a podpora dělají každý den snesitelnější :-)