Soud...

 

Soudní síň. Rok 2025. Stále dokola stejné otázky.

"Proč potřebujete invalidní důchod?

"Protože se vám snažím vysvětlit rozpor mezi tím, co jsem, co cítím, co mě bolí, ale jak dobře u toho vypadám"

"Ale my tomu nerozumíme a nemáme na to škatulku".

No jasně, že nerozumíte a nemáte....

Protože systém je postavený na škatulkách, do kterých se někteří z nás prostě nevejdou.

A já? Jsem z toho unavená.

Z toho, že musím stále dokola vysvětlovat, prokazovat, obhajovat se.

Že papír má větší moc než realita.

Že úředník rozhoduje o mé identitě víc než já sama.

Že když jdu k lékaři, musím vysvětlovat rozpor mezi tím, co vidí, a co čtou na kartě.

Že když vyplňuje formulář, i jediné špatně napsané slovo mě vyautuje.

Takže ano, je to kurňa vyčerpávající.

Ale víte co? Nevzdávám to. 

Jsem občas rezignovaná, unavená, naštvaná, ale nevzdávám to...

Protože každý zamítnutý pokus je o krok blíž k tomu správnému rozhodnutí.

Každý absurdní dotaz je důkaz, že systém se musí časem změnit.

Ten papír to možná ještě neví.

Ale já ano.

A to je to, co se počítá.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Začínám zprostředka...

Brečím...

Co vlastně dělám?