Soud...

 

Soudní síň. Rok 2025. Stále dokola stejné otázky.

"Proč potřebujete invalidní důchod?

"Protože se vám snažím vysvětlit rozpor mezi tím, co jsem, co cítím, co mě bolí, ale jak dobře u toho vypadám".

"Ale my tomu nerozumíme a nemáme na to škatulku".

No jasně, že nerozumíte a nemáte....

Protože systém je postavený na škatulkách, do kterých se někteří z nás prostě nevejdou.

A já? Jsem z toho unavená.

Z toho, že musím stále dokola vysvětlovat, prokazovat, obhajovat se.

Že papír má větší moc než realita.

Že úředník rozhoduje o mé identitě víc než já sama.

Že když jdu k lékaři, musím vysvětlovat rozpor mezi tím, co vidí, a co čtou na kartě.

Že když vyplňuje formulář, i jediné špatně napsané slovo mě vyautuje.

Takže ano, je to, kurňa, vyčerpávající.

Ale víte co? Nevzdávám to. 

Jsem občas rezignovaná, unavená, naštvaná, ale nevzdávám to...

Protože každý zamítnutý pokus je o krok blíž k tomu správnému rozhodnutí.

Každý absurdní dotaz je důkaz, že systém se musí časem změnit.

Ten papír to možná ještě neví.

Ale já ano.

A to je to, co se počítá.

P.S. Přišlo vám, že je to napsané trochu jinak, než normálně? Že je to spousta krátkých a úderných výkřiků? To proto, že jsem pro jednou nechala za sebe článek napsat IA :-) Zadala jsem o čem to má být a zvolila "odlehčený styl". Výsledek byl dost úděsný, trochu jsem to poupravila, sem tam ubrala slovo a přidala vtip, ale pořád to vygenerované chytrým strojem...

Tak jako pokus to bylo zajímavé, trochu mě to posunulo v práci s technologiemi, ale slibuju, že příští článek už zase bude z mé hlavy :-) 

Jo, a ta fotka, ta není AI, tohle jsem nedávno přehrabala poté, co jsem potřebovala najít lékařské podklady ke své sbírce. Takové čtyři hodiny práce to byly a deset centimetrů vysoká hromada papíru. Výsledek mé tříleté lékařské anabáze bez výsledku :-( 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Začínám zprostředka...

Obrázek
Ahoj, všichni kamarádi i náhodní kolemjdoucí.  Mám pocit, že sláva osobních blogů s léty dost uvadla. Asi proto jsem si ten svůj teď zřídila, dost často jdu proti proudu :-) Mí blízcí vědí, že už třetí rok trpím záhadnou bolestí svalů, která vzdoruje diagnóze i léčbě. Člověk by v dnešní době vesmírných letů, gamma nože a dobrých diagnostických testů čekal, že se na něco přijde. Ale ono ne, podle testů jsem dokonale zdravá. Ze zoufalství už různí neurologové vyřkli různé diagnózy a to ME/CFS (myalgická encefalomyelitida), postcovidový či postvakcinační syndrom nebo chronická borelióza.  Mají jedno společné, a to, že testy nic neobjeví (tedy až na ty borelie), diagnostikuje se jen na základě příznaků, když vše ostatní selže. Není tedy ani moc s podivem, že spousta doktorů na tyto diagnózy nevěří a člověk po kolečku návštěv v různých ordinacích skončí v čekárně psychiatrie, protože je to "jen psychosomatické" :-( Ráda bych tedy touto cestou zviditelnila boj těch, kteří jsou ...
Číst dále »

Brečím...

Obrázek
  Představte si, že vás někdo hodí do těla, které vás zradí, a vy k němu nemáte návod.  Tohle je můj život posledního dva a půl roku. Začalo to nenápadně – trocha bolesti tady, trocha únavy tam. Jela jsem jak tryskomyš, tak to je jasné, tělo mi dává najevo, že mám zvolnit.  Ale pak se to začalo hromadit, tolik zvolnit jsem fakt nepotřebovala :-( Každé ráno jsem se probouzela unavenější než večer. Moje tělo mělo vlastní playlist bolesti, který přehrával nonstop. A žádný doktor nemohl zjistit, co je špatně. Ne, že by se nesnažili, už ani nespočítám, na kolika MR a CT jsem byla, kolik krve mi na různé testy odebrali. Z ordinací jsem odcházela v lepším případě jako "diagnostická záhada", v tom horším jako hypochondr.  A víte, na co jsem časem přišla? Že už to nedokážu zlehčovat, ani o tom vtipkovat. Ze staré cyničky se stala stará plačka. Já, která ještě před pár lety vtipkovala o emocích, jsem se najednou rozbrečela i u kresleného animáku... A víte, že už se za to ne...
Číst dále »

Co vlastně dělám?

Obrázek
  "Co děláš celý den doma, když skoro nemůžeš chodit a pořád tě něco bolí?" 🤔 To je otázka, kterou dostávám tak často, že bych na ni mohla napsat diplomku. Nebo aspoň příspěvek na blog :-) Začněme tím, že ráno většinou nevstávám, ale spíš se pomalu resuscituju. Už po prvních pár zkusmých protaženích vím, jaký typ dne mě čeká, a kolik bolesti dostanu naloženo. Občas se protáhnu s rozkoší, a začnu si plánovat, jak naložím myčku, pračku a dojdu pro syna do blízké školy. Anebo si moje tělo občas už po ránu myslí, že jsem včera uběhla maraton. To se pak pohybuju pokorně mezi postelí, záchodem a koupelnou.  Co dál? Půjdeme na hodinu googlení :-) Když máte únavový syndrom, nejspíš boreliózu a záhadné bolesti, stanete se nejenom detektivem svého těla, ale i detektivem na síti. Hledáte odpovědi na otázky, které zní úplně absurdně. "Proč mě dneska bolí pravé koleno, když včera to byl levý nárt?" nebo "Je možné, že mě bolí hlava z toho, že jsem z postele čučela moc dl...
Číst dále »