Začínám zprostředka...

Ahoj, všichni kamarádi i náhodní kolemjdoucí. 

Mám pocit, že sláva osobních blogů s léty dost uvadla. Asi proto jsem si ten svůj teď zřídila, dost často jdu proti proudu :-)

Mí blízcí vědí, že už třetí rok trpím záhadnou bolestí svalů, která vzdoruje diagnóze i léčbě. Člověk by v dnešní době vesmírných letů, gamma nože a dobrých diagnostických testů čekal, že se na něco přijde. Ale ono ne, podle testů jsem dokonale zdravá. Ze zoufalství už různí neurologové vyřkli různé diagnózy a to ME/CFS (myalgická encefalomyelitida), postcovidový či postvakcinační syndrom nebo chronická borelióza. 

Mají jedno společné, a to, že testy nic neobjeví (tedy až na ty borelie), diagnostikuje se jen na základě příznaků, když vše ostatní selže. Není tedy ani moc s podivem, že spousta doktorů na tyto diagnózy nevěří a člověk po kolečku návštěv v různých ordinacích skončí v čekárně psychiatrie, protože je to "jen psychosomatické" :-(

Ráda bych tedy touto cestou zviditelnila boj těch, kteří jsou na tom podobně jako já a propadávají systémem, ale kteří neztrácejí odvahu, že se časem něco změní. Že se uzdraví nebo se alespoň zdravotně zlepší. A když ani to ne, tak alespoň, že jejich boj o invalidní důchod bude úspěšný, což mnohdy, bohužel, nebývá.

Na blogu se časem dočtete nejen o diagnózách samotných, ale hlavně o mém běžném každodenním fungování a prožívání, protože člověk není diagnóza, i když má pocit, že se na ni smrskl...