Brečím...
Představte si, že vás někdo hodí do těla, které vás zradí, a vy k němu nemáte návod.
Tohle je můj život posledního dva a půl roku. Začalo to nenápadně – trocha bolesti tady, trocha únavy tam. Jela jsem jak tryskomyš, tak to je jasné, tělo mi dává najevo, že mám zvolnit. Ale pak se to začalo hromadit, tolik zvolnit jsem fakt nepotřebovala :-(
Každé ráno jsem se probouzela unavenější než večer. Moje tělo mělo vlastní playlist bolesti, který přehrával nonstop. A žádný doktor nemohl zjistit, co je špatně. Ne, že by se nesnažili, už ani nespočítám, na kolika MR a CT jsem byla, kolik krve mi na různé testy odebrali. Z ordinací jsem odcházela v lepším případě jako "diagnostická záhada", v tom horším jako hypochondr.
A víte, na co jsem časem přišla?
Že už to nedokážu zlehčovat, ani o tom vtipkovat. Ze staré cyničky se stala stará plačka. Já, která ještě před pár lety vtipkovala o emocích, jsem se najednou rozbrečela i u kresleného animáku...
A víte, že už se za to nestydím?
Děti chodí okolo mě s konstatováním: "Mami, ty už zase brečíš?" a doktoři mi hned ve dveřích podávají krabici papírových kapesníků.
Protože bolest – ať už fyzická nebo psychická – vás změní. Někdy vás jenom přibrzdí, někdy zpomalí, někdy zastaví úplně.
Takže klidně brečte taky, je to úplně v pohodě, buďte jako Asmara :-)
Z práce mám opakovaně zkušenost, že bolest, která dospělého člověka dožene k pláči nebo k pocitu zmaru a zoufalství, provází nejčastěji neurologická onemocnění nebo dráždění nervů.
OdpovědětVymazatMouriss
VymazatDobrý den, Asmaro, děkuji za tento blog. Je to, jako byste to psala o mně samotné Trpím postcovid syndromem, nakazila jsem se během práce jako zdravotnice v "první linii ", byli jsme nasazeni v Covidáriích..Tři roky trpím, s každou další reinfekcí Covidu se příznaky zhoršily. Musela jsem opustit práci ve zdravotnictví. Začala jsem se více věnovat svému celoživotnímu koníčku, což je fotografie. Pustila jsem se dálkově do studia fotografie. Cílem je proměnit koníček ve zdroj obživy. Mám už první zákazníky. Ale často mě ME-CFS a long Covid skolí tak, že ten den se zvládnu maximálně tak doplazit na WC. Byla jsem od několika známých osočena, že jsem líná, že své posty na Facebooku zveřejňuji proto, aby mě litovali, že jen hledám výmluvy. S takovými končím, ihned je mažu ze svého života, přestanou pro mě existovat. Už si nenechám od nikoho ublížit. Myslím více na sebe a potřeby mého nemocného těla...
OdpovědětVymazat