Co mě štve...

 

Štve mě a nepřestává fascinovat, jak si lidi můžou myslet, že jsem si tenhle způsob žití, občas spíš přežívání, sama vybrala.

Že nic nedělám pro své uzdravení a ždímám sociální systém. Nadzvedává mě představa posudkových lékařů, že nechci pracovat, a chci jen s nataženou rukou brát. Věřte mi, že tuhle nemoc si nikdo nevybírá. Nikdy mě nenapadlo říkat, jak často zní v pacientských skupinách, že by někdo posudkáři přál alespoň týden chodit v našich botách. Tyhlety věci "oko za oko, zub za zub", nikomu nepřeji. Ale občas je těžké vysvětlit, proč rušíte zase na poslední chvíli akci, na kterou jste se týden připravovali intenzivním ležením v posteli, proč nechcete vidět nejbližší kamarádku, která už podupává před domem a proč do té vytoužené práce prostě nejste schopni chodit ani na pár hodin denně. 

Před pár dny zaznělo z úst doktora z nejpovolanějších, neurologa MuDr. Kopeckého z Postcovidového centra v Hradci Králové, že má mezi svými pacienty s longcovidem i lidi z nejvyšších míst a určitě by nikdo z nich nevyměnil svůj statisícový plat za těch pár jednotek tisic, které by mu připadly jako invalidnímu důchodci. 

Samozřejmě chápu, že posudkoví lékaři jedou podle tabulek a já jim do tabulek nezapadám. Budiž, ale řeči o tom že když můžu psát příspěvky na Facebook, jsem dost zdravá,  že když se dokážu dostavit ke komisi, jsem dost zdravá a nevypadám depresivně, případně že výsledky svalového testu jsou nerelevantní, protože to si každý může
mačkat jak chce a chodítko si klidně taky koupí každý...

To mě prostě fakt uráží, tečka. 

Mnohokrát jsem přemýšlela jaký typ člověka může posudkáře dělat. Povětšinou jsou to lékaři v důchodu, kteří to mají jako přivýdělek, protože z téhle pozice se není profesně kam posouvat. Ale stejně to nechápu  - snažit se najít sebemenší skulinu či nejasnost ve zprávě, kterou vypíchnou a nafouknou, vytrhávat věty z kontextu či je rovnou překrucovat, nebát se napsat přímo lež... 

Nechápu to jejich mentální nastavení, nechápu jak se můžou smířit s tím, že škodí, že je z principu nikdo nemá rád, přijde mi to, že je to pomalu v rozporu s Hippokratovou přísahou. 

Ale dost už pitvání, které nikam nevede, síly si teď šetřím na další jednání před lékařskou posudkovou komisí, která bude v dohledné době v Ústí nad  Labem a třeba se tentokrát do tabulek vejdu. Držte mi, prosím, palce :-)