Pacing...

 

Víte, co je to PACING?

Ne? To nevadí. Já to taky dlouho nevěděla :-) A teď, když už to vím, stejně mi to nejde. 

 

Pacing je metoda, kterou byste měli používat, pokud máte třeba chronický únavový syndrom, chronickou boreliózu nebo longcovid (nebo jste prostě jen úplně vyždímaní životem). Je to o tom, že si rozložíte energii během dne tak, aby vám vydržela na všechno, co potřebujete zvládnout.

Zní to logicky, že? Jako "nepřežeň to, odpočívej, ať se nezničíš".

No... jenže já mám jeden malý problém. Moje přirozené nastavení je spíš jako závodní auto na startovní čáře. Jsem zvyklá jet na plný plyn, dokud mi nedojde benzín. A hádejte co? Při únavovém syndromu ten benzín není nekonečný a máte ho v nádrži na startu sotva půlku oproti zdravým lidem :-( Mám napsáno v několika zprávách, že "pacientka byla před onemocněním tryskomyš" :-D

Takže pacing je pro mě tak trochu mučení.

Mám a musím smysluplně odpočívat. Ale co to sakra znamená? Jak vypadá "kvalitní odpočinek"? Já si třeba sednu k Netflixu a za hodinu zjistím, že jsem naprosto vyčerpaná z toho, jak to mluví nahlas a blíká a bere mě křeč do rukou, jak držím mobil. Nebo si řeknu: "Dám si klidným krokem výlet do krámku za rohem." A skončím tak, že kromě toho dojdu i pro syna do družiny, protože mi prostě nebylo zas tak blbě.

A tady je ten problém. Pacing není jen o tom, co děláte, ale jak to děláte.

Je to o tom, že si dovolíte zpomalit. Přestat si neustále dokazovat, že zvládnete víc, že to bolavé tělo jednou přečůráte. Naučit se, že odpočinek není selhání, ale životně důležitá strategie k přežití.

Já v tom pořád tápu. Ale bolest následujích dnů mi velmi rychle připomene, že někdy je potřeba přestat být tím závodním autem a stát se spíš... líným kolem. Nebo stacionárním předmětem, co vrcholově cvičí pochod do koupelny :-)

Tak co, kdo z vás taky bojuje s tím, že neumí nechat věci být a prostě jen odpočívat?

A jestli znáte někoho, kdo pacing zvládá na jedničku, pošlete ho ke mně. Potřebuju mentora a morální nakopávač do zadku :-)