Ti posudkáři...

 

Za ty skoro tři roky, co se pokouším zjistit, co mi to vlastně je, jsem se setkala s dvojí sortou lékařů. 

Jedni, kteří byli příjemní, soucitní, profesionální, ale jen krčili rameny s tím, že z jejich odbornosti to není. Pak jsem potkala, naštěstí všeho všudy jen dva, lékaře, kteří mi říkali,  jak se musím hecnout, abych se uzdravila, jak se nemám tolik pozorovat, navýšit zátěž a jít do práce. Na závěr mě poslali k psychiatrovi, protože je to "přece celé jenom v hlavě, to byste se divila". Tahle knížecí rada je úplně mimo, ale pokud jí vysloví odborník, tak jste nakloněni tomu věřit. 

Začnete pochybovat,  jestli si to opravdu celé nevymýšlíte, jestli to opravdu není jenom ve vaší hlavě a víc chození a rozcvičování to nespraví...no, nespraví.  

Pak se přestanete bránit a u toho psychiatra nakonec skončíte, protože se zátěží chronické bolesti u něj skončí skoro každý. Je to logický vývoj, jen lékaři často zaměňují příčinu a následek.

Já našla, na první dobrou, skvělou psychiatričku, která má pro mě slova povzbuzení a pochopení a zcela jasně do zpráv píše,  že základem mých potíží je závažný neurologický stav...halelujá :-)

To vidí ona, vidí do dva nezávislí neurologové, ne tak ale posudkoví lékaři. Posudkář je totiž bůh, který si skutečnost lehce přiohne, případně úplně změní k obrazu svému. Bez rozpaků, bez postihu, bez morálních dilemat. 

Věděli jste, že lékař, který vás posuzuje, o vaší  odbornosti může vědět minimum, protože je to prostě MUDR. s posudkovým kurzem? Běžně se stává, že gynekologické potíže posuzuje revmatolog nebo chirurg ty psychiatrické. 

A to je na tom všem to nejhorší, takhle srážka se systémem a jeho posudkovou sortou.  

Stojí to hodiny času, kdy studujete příslušné paragrafy a tabulky, připravujete si argumenty, ladíte vše s právníkem, který stojí velkou část vašich úspor, a nakonec z toho stejně nic není. Protože vaše potíže jsou z větší části neměřitelné a posudkoví lékaři je ještě bagatelizují.

Abych jim úplně nekřivdila, chápu, že onu problematickou neměřitelnost lze nacpat do posudkových tabulek jen stěží, ale neuznat je úplně, protože "je to v hlavě" mě dlouhodobě uráží a deptá. 

No nic, dám si pár týdnů na to, abych to poslední zamítnutí vstřebala, a půjdu zase do boje jako Don Quijote :-)