LDN...

 I když většině z vás zkratka evokuje léčebnu dlouhodobě nemocných, bude to dneska úplně o něčem jiném.

LDN je low dose naltrexone, česky nízkodávkovaný naltrexon, který se v zahraničí celkem s úspěchem používá na léčbu postcovidového syndromu a zmírňování příznaků ME/CFS. 

U nás tak daleko nejsme, zde je lék ta tyto diagnózy pořád off label a najít lékaře, který ho předepíše, se rovná skoro zázraku. Mě se ten zázrak stal a kýžený recept jsem držela před pár týdny v ruce. 

Tím ale začala neuvěřitelná anabáze, o kterou se musím podělit. 

Našla jsem na druhém konci republiky lékárnu, která byla ochotná lék v zahraničí objednat a 50mg tablety nakapslovat do gelových kapslí po 1mg. Tak jsem poslala recepty a čekala a čekala a čekala. Po urgenci jsem se dozvěděla, že lék mají, ale recept už propadl a je třeba vystavit nový. Lékařka měla pochopení a recept prodloužila. 

Zase špatně....chtěli recept nový, protože prostě proto :-(  Doktorka má svatou trpělivost, takže vystavila nový recept a zdálo se, že jsou všechny překážny překonány.

Ale kdepak. Za týden lékárna volala, že tyto experimentální léky už dělat nebudou a převádějí je na pobočku do Prahy. Zajásala jsem, že to je ideální, že si pro ně nepojedu přes půl republiky, a čekala, až se z pražské pobočky ozvou, že je hotovo, prý o mě vědí a vše zařídí. Neozval se nikdo, telefon v lékárně nikdo celé dny nebral, tak jsem tam poslední den před vypršením platnosti i tohoto receptu poslala muže s podrobnými instrukcemi.  Prošel si na místě velkým kolečkem divení asi tří magistrů, že nikdo o ničem neví, ale byl neodbytný a nakonec se dobrá věc podařila a lék se zázračně zjevil. 

Vypadá to, po zhruba měsíci braní a opatrného navyšování mikrodávek, docela nadějně. Mám o fous menší svalové bolesti, nejsem odpoledne tak vyčerpaná a jako bonus mám úplně ujeté barevné sny :-D

Tož mi držte palce, ať je nastoupená cesta ta správná...