Váhám...

 

Naučila jsem se poslouchat doktory, protože tuhle nemoc prostě sama a jenom pomocí alternativy nepřeperu, a to pro mě dřív byly bylinky alfou a omegou všeho léčení.

Měla jsem vlastně velké štěstí, že jsem za skoro tři roky narazila jenom na dva necitlivé doktory, kteří mi svými slovy ublížili. Jinak byli všichni milí, vlídní, chápaví a i když ve výsledku vždycky řekli, že z jejich odbornosti to není, alespoň se mnou soucítili a snažili se pomoct.

Poslední dobou teď hodně řeším, jak naložit se svojí chronickou bolestí. Dříve mě doktoři spíše zrazovali od braní léků na bolest s tím, že mám odpočívat, moc na to nemyslet nebo brát antidepresiva. To se teď v poslední době změnilo, a jak neurolog, tak lékař v centru bolesti, mi dali zelenou k tomu užívat opioidní Zaldiar, což je paracetamol s tramadolem a vybudovat si takzvanou "hladinku". To znamená nebrat léky až jako úplně poslední možnost, když z bolestí lezu po zdi a nic jiného už nevnímám. Ono to pak stejně nijak zvlášť nezafunguje, tělo je ve stavu "bojuj, uteč, umři" a nechová se tak, jak má. 

Mít hladinku znamená tam ráno šoupnout jeden prášek a odpoledne druhý, aby si tělo zvyklo na stabilní hladinu léku.

Ale tady máme, Houstone, problém :-( Ač bych normálně ráda poslechla a velmi úlevně zahodila bolesti aspoň na chvíli do koše, tak toho nejsem schopná. Nejsem schopná v hlavě odbrzdit to, že si buduju další závislost, protože jednu už mám.

Jsem závislá na lécích na spaní, protože všichni moji lékaři i já víme, že je to prostě menší zlo než nespat vůbec. Nemoc mi úplně zničila spánkový režim a proces usínání u mě prostě nenastane  bez ohledu na to, jak moc jsem unavená a vyčerpaná. Potřebuju tam hodit jedno hypnotikum a spadnout do černé díry chemického spánku beze snů a ráno si v podstatě nic nepamatovat. Je to smutné, ale je to moje realita a není možnost to teď změnit.

 

 Tak mi držte palce, ať to celé nějak rozumně rozseknu. Protože jak jsem teď v létě aktivnější, snažím se i občas někam podívat a věnovat se dětem, tak ty stavy PEM zhoršení přicházejí, bohužel, až příliš často, já jedu přes doraz a s bolestí se ráno už probouzím. Vím to, a přesto mám v hlavě tak velké lékové STOP, že zatím nevím, jak s tím naložit...