Karta ZTP...

 Mám kartu ZTP, ale je mi celkem vzato na houby :-)

Průkaz ZTP se vydává osobám s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace. V souvislosti s tím, že jsem pro jiného posudkáře zdravá a práceschopná, je to obvzlášť vtipné. Ale chápu, že kartička stát stojí míň než uznání invalidity za dva roky zpětně. 
 
Něco to stojí DPP, protože můžu jezdit pražskou hromadnou dopravou zdarma. Sice s ní skoro nejezdím, ale mohla bych.
Něco to stojí České dráhy, protože mám na vlak 75% slevu. Sice vlakem jezdit nezvládám, ale co už :-)
 
Úplně nejvíc mě ale pobavil včerejší telefonát z Úřadu práce. Kartičku mám hotovou a mám si jí přijít vyzvednout. Ano, musím osobně, jinak to nejde. A ne, nemám přednost ve frontě na úřadě, k čemuž mě karta ZTP opravňuje. Je jedno, že už je vydané rozhodnutí, nemám tu kartu převzatou, takže si musím ty dvě hodiny ve frontě vyčekat....fakt Hlava XXII v české praxi :-)
 
Ale pořád je to prd proti historce známé, jejíž tatínek, úplný ležák, se měl osobně dopravit pro převzetí karty ZTP do druhého patra bez výtahu... 
 
Mám teď ještě jednu výhodu, a tou je 50% sleva na vstupném do muzeí a na výstavy. 
Takže startuju invalidní vozík (protože tohle s chodítkem fakt neodchodím) a vypisuju výběrové řízení na ochotného tlačiče, který chce dosytit kulturou mě i sebe :-)

 
 
 
 

Komentáře

  1. marta edith10 července, 2025 08:38

    Hlásím se jako dávná šmíračka z ND. Je to pro mě úplně neuvěřitelný příběh, objímám na dálku a něco málo posílám na sbírku. Píšeš skvěle, a je mi jasné, kolik úsilí za těmi písmeny je.

    OdpovědětVymazat
  2. Zuzana N.18 července, 2025 15:14

    Kartu ZTP mi vyzvedla sociální pracovnice z obecního úřadu. Zkuste.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Začínám zprostředka...

Obrázek
Ahoj, všichni kamarádi i náhodní kolemjdoucí.  Mám pocit, že sláva osobních blogů s léty dost uvadla. Asi proto jsem si ten svůj teď zřídila, dost často jdu proti proudu :-) Mí blízcí vědí, že už třetí rok trpím záhadnou bolestí svalů, která vzdoruje diagnóze i léčbě. Člověk by v dnešní době vesmírných letů, gamma nože a dobrých diagnostických testů čekal, že se na něco přijde. Ale ono ne, podle testů jsem dokonale zdravá. Ze zoufalství už různí neurologové vyřkli různé diagnózy a to ME/CFS (myalgická encefalomyelitida), postcovidový či postvakcinační syndrom nebo chronická borelióza.  Mají jedno společné, a to, že testy nic neobjeví (tedy až na ty borelie), diagnostikuje se jen na základě příznaků, když vše ostatní selže. Není tedy ani moc s podivem, že spousta doktorů na tyto diagnózy nevěří a člověk po kolečku návštěv v různých ordinacích skončí v čekárně psychiatrie, protože je to "jen psychosomatické" :-( Ráda bych tedy touto cestou zviditelnila boj těch, kteří jsou ...
Číst dále »

Brečím...

Obrázek
  Představte si, že vás někdo hodí do těla, které vás zradí, a vy k němu nemáte návod.  Tohle je můj život posledního dva a půl roku. Začalo to nenápadně – trocha bolesti tady, trocha únavy tam. Jela jsem jak tryskomyš, tak to je jasné, tělo mi dává najevo, že mám zvolnit.  Ale pak se to začalo hromadit, tolik zvolnit jsem fakt nepotřebovala :-( Každé ráno jsem se probouzela unavenější než večer. Moje tělo mělo vlastní playlist bolesti, který přehrával nonstop. A žádný doktor nemohl zjistit, co je špatně. Ne, že by se nesnažili, už ani nespočítám, na kolika MR a CT jsem byla, kolik krve mi na různé testy odebrali. Z ordinací jsem odcházela v lepším případě jako "diagnostická záhada", v tom horším jako hypochondr.  A víte, na co jsem časem přišla? Že už to nedokážu zlehčovat, ani o tom vtipkovat. Ze staré cyničky se stala stará plačka. Já, která ještě před pár lety vtipkovala o emocích, jsem se najednou rozbrečela i u kresleného animáku... A víte, že už se za to ne...
Číst dále »

Co vlastně dělám?

Obrázek
  "Co děláš celý den doma, když skoro nemůžeš chodit a pořád tě něco bolí?" 🤔 To je otázka, kterou dostávám tak často, že bych na ni mohla napsat diplomku. Nebo aspoň příspěvek na blog :-) Začněme tím, že ráno většinou nevstávám, ale spíš se pomalu resuscituju. Už po prvních pár zkusmých protaženích vím, jaký typ dne mě čeká, a kolik bolesti dostanu naloženo. Občas se protáhnu s rozkoší, a začnu si plánovat, jak naložím myčku, pračku a dojdu pro syna do blízké školy. Anebo si moje tělo občas už po ránu myslí, že jsem včera uběhla maraton. To se pak pohybuju pokorně mezi postelí, záchodem a koupelnou.  Co dál? Půjdeme na hodinu googlení :-) Když máte únavový syndrom, nejspíš boreliózu a záhadné bolesti, stanete se nejenom detektivem svého těla, ale i detektivem na síti. Hledáte odpovědi na otázky, které zní úplně absurdně. "Proč mě dneska bolí pravé koleno, když včera to byl levý nárt?" nebo "Je možné, že mě bolí hlava z toho, že jsem z postele čučela moc dl...
Číst dále »