Soud...
Soudní síň. Rok 2025. Stále dokola stejné otázky. "Proč potřebujete invalidní důchod? "Protože se vám snažím vysvětlit rozpor mezi tím, co jsem, co cítím, co mě bolí, ale jak dobře u toho vypadám" "Ale my tomu nerozumíme a nemáme na to škatulku". No jasně, že nerozumíte a nemáte.... Protože systém je postavený na škatulkách, do kterých se někteří z nás prostě nevejdou. A já? Jsem z toho unavená. Z toho, že musím stále dokola vysvětlovat, prokazovat, obhajovat se. Že papír má větší moc než realita. Že úředník rozhoduje o mé identitě víc než já sama. Že když jdu k lékaři, musím vysvětlovat rozpor mezi tím, co vidí, a co čtou na kartě. Že když vyplňuje formulář, i jediné špatně napsané slovo mě vyautuje. Takže ano, je to kurňa vyčerpávající. Ale víte co? Nevzdávám to. Jsem občas rezignovaná, unavená, naštvaná, ale nevzdávám to... Protože každý zamítnutý pokus je o krok blíž k tomu správnému rozhodnutí. Každý absurdní dotaz je důkaz, že systém se musí...