Vypadáš dobře...
Vypadám skvěle. Cítím se příšerně. A to je celý problém. Mám ME/CFS, postcovidový syndrom a jako třešinku na dortu chronickou boreliózu. To jsou diagnózy, které nejde vidět. Nejde na mě ukázat a říct: "Hele, tam je ten nemocný člověk." Takže jsem si časem vypěstovala jednu velmi užitečnou superschopnost. Jmenuji se "Vypadám v pohodě, i když nejsem." Zlatá medaile by byla moje, kdyby to byl olympijský sport. Problém je, že tu superschopnost teď moc neumím vypnout. Přijdu mezi lidi, nasadím optimistický výraz, řeknu si "jo, celkem se držím", uvnitř si říkám... "proč to, sakra, vlastně dělám"? A pak přijde TA věta. "Na tobě přece vůbec nic není vidět!" Řečeno s úsměvem a myšleno jako kompliment. A já se taky usmívám, protože co jiného vlastně dělat ? Občas koktám, že je to jen vnější zdání a dokonalé mimikry, ale spíš to tímhle rozpatláváním zhorším. Takže se usmívám a mlčím... Ale hele, upřímně? Mně ta věta nedělá dobře, protože já ...