Diagnóza: "chybí"

  Dva dny po skvělé páteční halloweenské akci, v kavárně naproti přes ulici, jsem ležela v posteli, se špunty v uších, v úplné tmě, a přemýšlela: "Tak tohle je ono. Tohle je ten moment, kdy mě moje tělo oficiálně vypnulo." Smyslové přetížení. Sensory overload. Poprvé, když mě to potkalo, myslela jsem si, že umírám a to byl jen slabý odvar toho, co jsem zažila o víkendu. Dneska už vím, že to je jenom můj mozek, který křičí: "Dost, potřebuju akutně pauzu!"  Řve teda dost podivuhodnými způsoby. Nejzásadnější je pocit slabosti a závrať. Závrať taková, že se člověku nepřestává motat hlava i v leže a se zavřenýma očima. I když se stulíte do embryonální polohy a snažíte se meditovat a vizualizovat krásnou rozkvetlou louku. Hučení v uších, jak kdybych ležela na břehu oceánu v bouři. Každé mrknutí bolí, světlo v očích řeže a pálí. Oblečení mě všude tísní a bolí, takže nevylézám z pohodlné bavlněné noční košile. Chtěla a potřebovala bych spát, ale nejde to, tělo, ač přetížen...